Příběh z indiánské vesnice

(Zdenka Malotová: pohádka z cd JEMNÉ POHÁDKY PRO DĚTI ZEMĚ)

Ranní vítr čechral plachtu indiánských tee-pee. Východ slunce probouzel nový den a vysílal hřejivé paprsky k bosým nohám vyčuhujícím z bizoní kůže. Patřily indiánskému chlapci Havran Pírkovi. I Slunce vědělo, že si chlapec přál vstát brzy. Měl totiž v plánu vyrobit překvapení pro svoji kamarádku Kopretinku. Čeká ji totiž zanedlouho den oslavující její zrození. Havran Pírko ji chce vyrobit dárek. Od indiánského šamana se naučil vyřezávat ze dřeva oštěpy, zvířátka, vyrobit si luk a šípy a taky uplést košík z proutí. Jako nejvhodnější dárek ze dřeva pro Kopretinku ho napadla … „Ještě neprozradím. Třeba to z dalšího vyprávění poznáte.“

Havran Pírko věděl o staré lípě, které se při zimní vichřici zlomila mohutná větev. Uřezal si z ní kus podobný tlustému koláči a usedl do mechu ve stínu lesa. Z vaku vytáhl vzácné nástroje, které mu daroval jeho táta. Dlátko a nůž z bizoní kosti. Na chvíli si přiložil dřevo k srdci a zavřel oči. „Přeji si, aby z tohoto kousku lípy mé ruce stvořily misku pro moji kamarádku Kopretinku.“ Ano, miska bude tím dárkem. Vlastně už je. Když ji má Havran Pírko ve své představě, je už skutečná. Jen ruce jí vydlabou do lipového dřeva.

Celý den Havran pírko misku vyřezával. Bylo zapotřebí trochu síly a vytrvalosti. Rozpálené ruce si indiánský chlapec chladil ve studánce. Jako svačinu měl borůvky a ostružiny, k dobré náladě mu švitořili ptáci přímo nad hlavou. „Ptáčci jarabáčci, postůjte chvilenku.“ A brhlíček opravdu na okamžik ustal v pohopkávání po kůře. Havran Pírko si vtiskl jeho podobu do paměti a jeho ruce ji už zručně vyřezávaly na okraj misky. Poslední omytí a občerstvení u studánky a chlapec s hotovou miskou uhání za soumraku domů. Tam misku natře bukvicovým olejem, aby dlouho vydržela pevná a krásná.

Druhý den ráno nenašly sluneční paprsky Havran Pírkovy palce pod přikrývkou, a tak vyhledaly jiné. Byli to dívčí palečky, prstíky indiánské dívenky, která má dnes narozeniny. Kopretinka chvíli lenoší v pelechu a těší se, jak si dnes zatančí u oslavného ohně, který pro ni připraví všichni z indiánské vesnice. A jak s rodiči půjde na louku, kde se před 9 lety narodila, zrovna když kvetly kopretiny a bude poslouchat jejich vyprávění, jaké to tenkrát bylo. Šimrání paprsků Kopretinku už tak lechtalo, že nechala snění v posteli a vyskočila hbitě ven. „Jakpak je asi venku? Bylo před devíti lety také takové teplo a voňavo? A koupaly se děti v řece?“ Chtěla se rozběhnout k říčce a očvachtat se ještě než přijdou ostatní, ale tu se zastavila. Před vchodem do tee-pee byl kopeček kopretin. Poklekla k nim, pohladila kvítky a tu si všimla, že se pod nimi něco červená. Dřevěná miska vklouzla do jejich dlaní. Po okraj plná malin. Tak proto sluníčko nemohlo ráno najít Havran Pírka v posteli. U maliní ještě za ranního oparu sbíral sladké korálky pro svou nejmilejší kamarádku. Kopretinka se zatočila štěstím a čichala k malinám i lipové misce. Hned jí napadlo,  kdo jí nachystal tak vzácné a sladké překvapení, dárek z lásky. Tak začal Kopretince narozeninový den.

 

Categories: Inspirace