K čemu je být (ne)normální?

Je dobré být normální? Je divné být nenormální? V kurzech „Nejkrásnější slova pro vaše děti“ se často zabýváme tématem normálnosti. Jsou lidé, kteří mají nějaké představy o životě a o světě, jaký chtějí pro své děti, které se liší od představ většiny. Jsou lidé, kteří sní o krásnějších vztazích, větší spolupráci, důvěře, o jemnosti, přejícnosti. To vše dokážou vidět, umí si to představit, ale nemluví o tom. Připadají si nenormální, nebo jsou označováni za nenormální.

Na kurzech Nejkrásnější slova pro vaše děti se snažíme uvolnit bloky, které nás dusí. Jsou lidé, kteří při diskusi s druhými zjistí, že nejsou jediní na světě se svou představou a že by si mohli dovolit své krásné představy sdílet i se svými dětmi.

„Pokud to dokážete vysnít, dokážete to i uskutečnit.“ Tak zní překlad sloganu společnosti Disney. Přidávám, že pokud máte sen a nepodělíte se o něj, jak se může uskutečnit? Pokud v sobě nosíte krásné představy a nesdělíte je svým dětem, jak se o nich dozví a jak je mohou uskutečnit a prožít ve svých životech?

Nechceme být nenormální. Nechceme vyčnívat, nechceme být vyčleněni. Mám jednoho kamaráda, který otevřeně říkával: „Já chci být normální. Chci žít normální život.“ Ale co to je „normální život“? A je to správné, být normální?

Společnost je plná různých norem. Je dobré si uvědomit, že norma vychází z nějakých průměrů či mediánů, označuje společenskou většinu či střed. Však jsou i lidé, kteří se schovávají za rčení: „Já preferuji zlatou střední cestu.“ (Bohudík ne střevní. :))

Bohužel to má háček v tom, že normy se mění s tím, jak se vyvíjí společnost. Nějakou dobu lidé odolávají a snaží se dostát dřívější normě, ale pak se stane to, že se upraví norma a lidé jsou zase v klidu. Tak např. je dnes u dětí normální, že mají mobil, tablet, vyhýbají se tělocviku, mají na něco alergii, atp. U dospělých je normální být přepracovaný a vystresovaný, být napůl rozvedený (když vezmeme v úvahu cca 50% rozvodovost), umět třeba dva cizí jazyky, ale také třeba namísto 12 shybů udělat jeden.

Spousta různorodých příkladů v každé oblasti života. A co tím chci říct? Že mi přijde správné, abyste si sami rozhodli, kterou normu chcete dodržovat a podporovat, a ve které oblasti chcete být vědomě „nenormální“. Např. že si můžete vybrat namísto soutěživosti rozvíjet v dětech spolupráci, namísto konfliktů a hádek ukazovat vzory příjemného dorozumění a podpory, namísto podporování, jak být nejlepší či jak se zvítězit nad konkurencí, mluvit o tom, jak rozvíjet sám sebe.

Vzory, které dětem předáváme svým životem a svými příběhy, se v nich uchytí. Pokud to dokážete vysnít, můžete to říct svým dětem. Pokud to uslyší, mohou nad tím přemýšlet a mohou najít i cesty, jak to v životě uskutečnit.

Chtěl jsem vás v tomto článku povzbudit, abyste se zamysleli nad tím, jaké vzory předáváte svým dětem a nad tím, zda v sobě dusíte nějaké krásné představy, které se bojíte sdílet. Chtěl jsem vás inspirovat k tomu, abyste si vědoměji rozhodovali o tom, jaké normy jsou pro vás a vaše děti dobré.

Pokud byste to chtěli více prozkoumat, tak zkoumejte, nebo můžete ještě více skrze můj online kurz „Nejkrásnější slova pro vaše děti“. Byl stvořen k tomu, aby vaše děti mohly rozkvést díky vašemu vlastnímu rozkvětu.